Ústavní soud vyhověl stížnosti aktivisty Ladislava Vrábela, který byl odsouzen za šíření poplašné zprávy poté, co na sociálních sítích tvrdil, že „naše vláda chce útočit na Ruskou federaci jadernými hlavicemi“. První senát Ústavního soudu pod vedením soudce zpravodaje Tomáše Langáška rozhodnutí obecných soudů zrušil s odůvodněním, že došlo k porušení stěžovatelovy svobody projevu zaručené článkem 17 Listiny základních práv a svobod.
Vrábel byl původně Obvodním soudem odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců s odkladem na zkušební dobu 18 měsíců. Městský soud později trest změnil na peněžitou sankci 10 000 Kč. Nejvyšší soud jeho dovolání odmítl. Aktivista ve svém projevu na YouTube a Facebooku mimo jiné uvedl, že pokud vláda zaútočí na Rusko jadernými zbraněmi, „ruská strana ten útok bude opětovat a pošle jaderné hlavice na Českou republiku“.
Ústavní soud ve svém rozhodnutí zdůraznil, že svoboda projevu chrání i vyjádření, která „zraňují, šokují nebo znepokojují“. Zvláštní ochranu pak požívají politické projevy, které jsou klíčové pro fungování demokracie. Podle soudu měly orgány činné v trestním řízení zohlednit politickou povahu Vrábelova projevu, který souvisel s kritikou rozhodnutí vlády o nákupu letounů F-35 a blížil se spíše názorovému soudu než skutkovému tvrzení.
„Sdělení stěžovatele, že vláda České republiky chce útočit na Rusko jadernými zbraněmi, mohlo zpočátku upoutat pozornost policie. Z dalšího prošetřování ale vyplynulo, že svou povahou a politickým kontextem šlo spíše o projev politické (hybridní) povahy,“ uvedl Ústavní soud ve svém nálezu.
Soud připomněl, že pro naplnění skutkové podstaty trestného činu šíření poplašné zprávy musí jít o nepravdivé sdělení, které způsobí nebezpečí vážného znepokojení obyvatelstva. V tomto případě však soudy dostatečně neprokázaly, že by Vrábelův výrok takové znepokojení způsobil. Obvodní soud poukázal pouze na jeden internetový komentář vyjadřující strach, ostatní zmíněné komentáře vyjadřovaly jen obecný souhlas či nesouhlas.
Ústavní soud nezpochybnil legitimní zájem státu bránit se proti dezinformacím, zdůraznil však, že svoboda projevu je zásadní hodnotou, kterou je třeba chránit i v kontextu boje proti dezinformacím. „Ani šíření dezinformací tedy není vyňato z dosahu Listiny v tom smyslu, že by je bylo možno jakkoli omezit a postihovat za libovolným účelem,“ konstatoval soud.
Postup obecných soudů podle Ústavního soudu „nešetřil svobodu politického projevu obviněného“, a proto musel zasáhnout a napadená rozhodnutí zrušit.
