Ústavní soud schválil důchodovou reformu, poslanci ANO neuspěli s návrhem na zrušení

Ústavní soud zamítl návrh skupiny 71 poslanců na zrušení nové právní úpravy předčasných důchodů, kterou prosadila vládní koalice v říjnu loňského roku. Poslanci v čele s hnutím ANO neuspěli ani s kritikou legislativního procesu, ani s námitkami proti samotnému obsahu reformy.

Soud se nejprve zabýval průběhem schvalování zákona v Poslanecké sněmovně, kde vládní většina zkrátila řečnickou dobu na dvakrát 10 minut a ukončila rozpravu navzdory tomu, že se do ní přihlásilo ještě 36 poslanců. Ústavní soud sice shledal porušení jednacího řádu, ale konstatoval, že to nezakládá protiústavnost celého legislativního procesu.

„Bez použití krajního prostředku v podobě omezení řečnické doby by sněmovní většina vzhledem k obstrukčnímu chování sněmovní menšiny nebyla schopna reálně prosadit svou většinovou vůli,“ zdůvodnil soud. Připomněl, že návrh byl projednáván dva měsíce v pěti jednacích dnech celkem 39 a půl hodiny, přičemž předseda ANO Andrej Babiš měl prostor pro projevy v délce přibližně osm hodin.

V obsahové části soud posuzoval zpřísnění věkové podmínky pro předčasný důchod z pěti na tři roky před dosažením řádného důchodového věku. Poslanci ANO argumentovali, že úprava zasáhla do legitimního očekávání pojištěnců, kteří před účinností novely splňovali podmínky pro předčasný odchod, ale poté je splňovat přestali.

Ústavní soud však tyto námitky neuznal za důvodné. „Nikomu nebyl odebrán nárok na předčasný důchod, ten vzniká až ke dni jeho přiznání, a to po splnění všech zákonných podmínek včetně podání žádosti,“ konstatoval soud. Všem pojištěncům, kteří do 30. září 2023 splňovali všechny podmínky včetně podání žádosti, byl předčasný důchod přiznán.

Soud zdůraznil, že předčasný důchod představuje výjimku, jejíž využití závisí na individuálním rozhodnutí pojištěnce. Změna proto představuje pouze „nepravou retroaktivitu“, která je v demokratickém právním státě obecně přípustná.

Zákonodárce podle soudu sledoval legitimní cíl – reagovat na stav, kdy se odchod do předčasného důchodu mohl paradoxně vyplatit oproti čekání na řádný starobní důchod. Reforma byla navíc dlouhodobě medializována a veřejně diskutována, takže důvěra v neměnnost úpravy byla nízká.