Prezident Petr Pavel odmítl jmenovat Filipa Turka ministrem životního prostředí s odůvodněním, že u něj existují důvodné pochybnosti o loajalitě k ústavnímu řádu České republiky. Ve svém dopise předsedovi vlády, datovaném 8. ledna 2026, prezident uvedl výjimečnost tohoto kroku od přijetí současné Ústavy.
Za hlavní důvod prezident označil to, že Turek „opakovaně adoroval, či přinejmenším bagatelizoval jeden z nejhorších totalitních režimů 20. století, nacistické Německo“. Pavel připomněl, že nacistický režim měl na svědomí nejhorší válku v lidských dějinách, genocidu milionů nevinných lidí a okupaci českých zemí.
Prezident dále uvedl, že Turek svými výroky „vážně zpochybňoval důstojnost a rovnost žen a příslušníků různých menšin“ a minimálně zlehčoval násilné činy z nenávisti spáchané i vůči malým dětem. Zároveň podle hlavy státu prokazoval nedostatek respektu vůči základní hodnotě právního státu.
Pavel argumentoval ústavní doktrínou, podle které je prezident v „výjimečných odůvodněných případech ústavně zmocněn nevyhovět návrhu předsedy vlády“ na jmenování člena kabinetu, pokud proti ústavnímu řádu vystupuje nebo existují pochybnosti o jeho loajalitě.
Prezident zdůraznil preventivní charakter svého rozhodnutí, které označil za nástroj „obranyschopné demokratické republiky“. Odvolal se na judikaturu Ústavního soudu, podle které demokratický stát může po veřejných funkcionářích požadovat politickou loajalitu.
Hlava státu označila celou situaci za „od přijetí Ústavy zcela bezprecedentní“ a nesrovnatelnou s předcházejícími případy odmítnutí jmenování ze strany minulých prezidentů. Zároveň vyjádřila připravenost k další spolupráci při dokončení personálního složení vlády.
