Ústavní soud svým nálezem z 19. února 2025 vyhověl ústavní stížnosti spolku Milion chvilek proti rozhodnutím nižších soudů, které zamítly jeho žalobu na bývalého předsedu KSČM Vojtěcha Filipa. Jádro sporu se týkalo Filipových veřejných výroků z prosince 2019, kdy měl během zasedání Ústředního výboru KSČM a v rozhovoru pro Český rozhlas opakovaně spojovat spolek s kybernetickým útokem na nemocnici v Benešově.
Tento spor s politickým rozměrem se táhne již několik let. Na jedné straně stojí Milion chvilek, občanská iniciativa zaměřená na podporu demokratické kultury a veřejné diskuse v České republice, známá organizováním protestů proti vládě Andreje Babiše. Na druhé straně figuruje Vojtěch Filip, dlouholetý předseda KSČM, který veřejně obvinil tento protikorupční a prodemokratický spolek z účasti na kybernetickém útoku.
Ústavní soud se musel zabývat otázkou, zda právnické osoby, v tomto případě občanský spolek, mají právo na odčinění nemajetkové újmy při neoprávněném zásahu do své pověsti. Nižší soudy postupně zamítly žalobu Milionu chvilek s odůvodněním, že právnické osoby nemají právo na odčinění nemajetkové újmy prostřednictvím omluvy, protože to zákon výslovně nestanoví.
Ústavní soud však konstatoval, že taková interpretace je protiústavní, protože porušuje právo na ochranu dobré pověsti zaručené článkem 10 Listiny základních práv a svobod, které náleží i právnickým osobám. Soudci zdůraznili, že „právnické osoby nejsou jen pouhou právní fikcí, ale jsou převážně nástrojem, prostřednictvím něhož mohou lidé naplňovat své zájmy.“
Rozhodnutí má významné politické dopady. Stanovuje, že i občanské iniciativy, politické strany a další právnické osoby mají plné právo na ochranu své pověsti, což je zvláště důležité v době, kdy je politický diskurz často plný vzájemných obvinění. Zároveň nastavuje hranice politického boje tím, že nedovoluje ani vysoce postaveným politikům neoprávněně obviňovat své oponenty bez důkazů.
Ústavní soud svým rozhodnutím také zrušil předchozí judikaturní linii Nejvyššího soudu, který zastával názor, že právnické osoby nemohou požadovat zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Tento přístup podle Ústavního soudu nespravedlivě znevýhodňoval zejména nevýdělečné právnické osoby, u nichž bude vznikat újma převážně nemajetkového charakteru.
K nálezu bylo připojeno odlišné stanovisko čtyř soudců, kteří nesouhlasili s odůvodněním, ale respektovali předchozí rozhodnutí Ústavního soudu v této věci. Vrchní soud nyní musí případ znovu projednat s vědomím, že právnická osoba se může domáhat přiměřeného zadostiučinění při neoprávněném zásahu do její pověsti.
