Existují na světě pouze dva druhy politiků: ti, kteří si na začátku své kariéry myslí, že změní svět, a ti, kteří po letech zjistí, že je to svět, který změnil je. Marek Benda patří do třetí, mnohem vzácnější kategorie – těch, kteří nikdy nežili jinde než v politice, a proto ani neví, co by vlastně měli měnit.
Představte si člověka, kterému bylo jednadvacet, když po revoluci usedl do České národní rady, a který od té doby téměř nepřetržitě sedí v poslaneckých lavicích. Benda je skutečný „Homo Politicus“ – biologický druh, který se vyvinul v klimatických podmínkách malostranského paláce a který by mimo tyto podmínky pravděpodobně nepřežil.
Jeho životopis je fascinujícím dokladem toho, jak lze vybudovat celou kariéru na jednom místě. Zatímco většina lidí mění zaměstnání, Benda změnil jen pozici na kandidátce, od prvního místa v devadesátých letech až po současné čtvrté místo na pražské kandidátce SPOLU. Je to politická evoluce obráceně, z lídra se stal náhradník.
Jediná dvouletá pauza v jeho poslanecké kariéře byla vynucená, když v roce 2002 skončil až jako druhý náhradník, musel si najít práci. Pracoval pro ministra informatiky, ale bylo vidět, že to není jeho přirozené prostředí. Když se v roce 2004 dostal zpět do Sněmovny, bylo jasné, že se vrátil domů.
Benda je dnes nejdéle sloužícím poslancem české historie a paradoxně i jednou z nejkontroverznějších postav. Kritici mu vytykají, že nikdy neměl „normální“ práci, obhájci poukazují na jeho znalost parlamentních procedur. Pravda je patrně někde uprostřed, Benda skutečně zná sněmovnu lépe než kdokoli jiný, ale zároveň možná netuší, jak funguje svět mimo ni.
Jeho akademická kariéra je téměř komickou ilustrací tohoto problému. V roce 2006 se rozhodl vystudovat práva v Plzni, ale ukázalo se, že získal titul neoprávněně. Jeho diplomová práce se stala terčem posměchu odborníků, přičemž Benda se snažil „něco napravit“, ale výsledek byl katastrofální, že ani diplom si nepřevzal.
Nyní stojí před možná nejtěžší volební bitvou své kariéry. Z čtvrtého místa pražské kandidátky bude muset spoléhat na preferenční hlasy, což se mu sice již několikrát podařilo, ale tentokrát je situace jiná. Voliči jsou unavení etablovanými politiky a Benda je jejich dokonalým symbolem.
Pokud ve volbách uspěje, bude pokračovat ve své unikátní kariéře politického přežívání. Pokud ne, bude muset poprvé po 35 letech řešit otázku, co vlastně umí dělat jiného než politiku. A to je otázka, na kterou možná ani sám nezná odpověď.
